Mám na rameni tvůj oběd,
protože jsi ho do mne utřela.
Bezeslovná odpověď,
jak ti chutnalo.

Mám pod očima kruhy,
vytrhané vlasy.
“Někdo má pro děti vlohy.”
začínám slyšet hlasy.

Jak říká klasik,
o tomhle vlastně spíš mlčí.
Chceš otevřít tenhle šuplík
a tak brečíš.

Dítě je tvor dravý,
na můj vkus příliš zvrací.
Vyrůstá z únavy
předchozích generací.